Zejména pro mladé jsou účastnické fondy z investičního pohledu jednoznačně výhodné. Nabízejí možnosti zhodnocení i v dynamických variantách penzijního spoření, čímž zásadně zvyšují možnost rozmnožení naspořených prostředků. U transformovaných fondů se v průměru daří přibližně nahradit ztrátu z inflace, což není to, oč by mladý člověk měl stát.

Mladý člověk, kterému do penze zbývá 30 – 40 let, se při spoření na stáří nemusí ohlížet na nějaké finanční krize a hospodářské recese. Jejich trvání jen výjimečně překračuje 5 – 6 let a následné oživení případné ztráty vynahradí. Navíc v průběhu krize při pravidelném spoření investor nakupuje „ve slevě“, což dál zvyšuje výdělek. Největší obavou mladých ale zůstává: Dožiju se výplaty peněz?

Zatímco u transformovaných fondů doplňkového penzijního spoření (dřívější penzijní připojištění) je možné peníze vybrat již v 60 letech (po nejméně 5 letech spoření), u nových účastnických fondů zákon hovoří o možnosti výběru prostředků až v důchodovém věku účastníka. U transformovaných fondů je navíc zakotvena možnost „výsluhové penze“, kdy se střadatel k polovině naspořených prostředků dostane již po 15 letech – a to včetně státního příspěvku a jeho zhodnocení. Z účastnických fondů lze získat prostředky nejdříve 5 let před penzí formou „předdůchodu“.

Tabulka 1: Věk odchodu do důchodu

Pokud začne 20letý člověk spořit v účastnickém fondu, má před sebou investiční horizont 50 let. V takovém případě se může zajímat o zcela odlišná rizika, než jakým je běžné kolísání akciového trhu či hospodářský cyklus světové ekonomiky. V horizontu 50 let prošly jen Evropou dvě světové války a do stejného časového horizontu se vejde též budování socialismu v experimentu československé komunistické strany. V průběhu padesáti let v minulém století došlo jen na českém území k třem měnovým reformám a vynulování úspor obyvatel. Tato rizika jsou mnohem zásadnější, než tolik obávané kolísání akciových trhů.

I třicetiletí musí zvažovat, zda se jim vyplatí opustit „bezpečné“ nulové zhodnocení transformovaných fondů a přejít do účastnického fondu. Svůj investiční horizont by si z 30 let prodloužili na více než 38 let – ale zároveň by se k penězům dostali později. V tomto případě by ale již mohl pomoci předdůchod, který umožní čerpat peníze s pětiletým předstihem.

V současnosti platné neomezené zvyšování odchodu do důchodu znamená, že v letošním roce narození lidé půjdou v České republice do důchodu v 73 letech a 4 měsících. V tomto směru jsou hovory o rozšíření penzijního spoření i pro mladší 18 let úsměvné. Letošní novorozenec by měl investiční horizont téměř tři čtvrtě století, byť podle návrhů s tím, že část peněz by si mohl vybrat v 18 letech a využít je na studium.

Neomezené zvyšování důchodového věku aneb Dožijeme se penze?

Neomezené zvyšování věku odchodu do důchodu čelí nesčetné kritice. Kdo může pracovat do 70 a více let? Dožijeme se vůbec nároku na zasloužený odpočinek? A když ano – budeme mít ještě čas si peníze naspořené u penzijních společností užít?

Právě neomezené zvyšování věku odchodu do důchodu je zásadním stabilizačním mechanismem penzijního systému. V posledních staletích a desetiletích se lidé dožívají stále vyššího věku, a pokud na tento trend nebude reagovat penzijní systém, můžeme se dočkat nejrůznějších katastrofických scénářů. Postupné zvyšování naděje dožití ukazují demografická data Českého statistického úřadu (ČSÚ).

Tabulka 2: Vybraná data naděje dožití v daném věku

Zdroj: ČSÚ

Naděje dožití v daném věku říká, kolik let v průměru budou pravděpodobně lidé v daném věku ještě žít. Letošní novorozenec má šanci na dožití v závislosti na pohlaví více než 75 nebo 81 let. Naděje dožití přitom počítá i s „běžnou úmrtností“ v průběhu života – nemoci, úrazy, násilná úmrtí… Pokud se člověk dostane přes určitý (rizikový) věk, jeho naděje dožití se zvyšuje, neboť se již úspěšně vyhnul řadě rizikům. V okamžiku, kdy se letošní novorozenec za 75 let dožije svých 75. narozenin, jeho naděje dožití bude pravděpodobně výrazně vyšší, než je současných necelých 10 a 12 let. Stejně tak jeho zdravotní kondice bude v průměru převyšovat kondici dnešních pětasedmdesátníků.

Vše samozřejmě závisí na udržení současného trendu pokroku v medicíně i životního stylu. Pokud by se například výrazně zhoršily životní podmínky, mohl by se trend otočit a naděje dožití znatelně snížit. Ovšem v takovém případě může následná vláda reagovat mnohem snadněji a věk odchodu do důchodu snížit. Pokud ho ale sníží současná vláda a nastane naopak posílení trendu dožití a prodloužení lidského života, budoucí vlády se budou potýkat s negativními reakcemi při tvorbě úsporných opatření a zvyšování věku odchodu do penze, s jakými se potýkají i soudobé vlády. Ty ale pochopitelně zajímá pouze jejich a následující volební období, a co bude za tímto horizontem, již nevidí.

Důchodového věku, i přes jeho neustálé zvyšování, se podle dostupných dat dožijeme. A nikoli v té míře, v jaké byly zaváděny penzijní systémy po druhé světové válce, kdy se důchodu dožila přibližně desetina penzijně pojištěných.

-Petr Zámečník | Více na Investujeme.cz