Práce za almužnu

V Česku má v soukromých firmách přes 297 tisíc lidí plat nižší než 24 592 korun hrubého. Po odečtení daní a pojištění zůstane sotva něco přes 20 tisíc. Nejhůře jsou na tom zaměstnanci v nízkokvalifikovaných profesích – uklízečky, vrátní, pomocní kuchaři, pekaři, švadleny či dělníci.

Petr Pokorný z Chomutovska pracuje jako skladník a jeho situace mluví za vše. „Vychováváme s partnerkou na rodičovské dvě malé děti. Jsou měsíce, kdy vyjdeme jen tak tak. Nakupujeme ve slevách, na delší výlety s dětmi musíme zapomenout,“ říká. Přídavky na děti jsou pro rodinu záchranným lanem. „Bez dávek by nevyšel vůbec,“ dodává.

Ministerstvo práce a sociálních věcí potvrdilo, že nízké mzdy se týkají i desítek tisíc lidí ve státní sféře. V této skupině najdeme třeba uklízečky, toaletářky nebo pradleny.

Manažeři v jiném vesmíru

Zatímco většina lidí žije na hraně, desetina nejlépe placených zaměstnanců si přijde minimálně na 85 768 korun měsíčně. Patří sem hlavně lékaři, programátoři, řídící letového provozu či šéfové velkých firem a institucí. U těch průměr přesahuje 320 tisíc korun, a desetina nejvýše postavených má dokonce víc než 643 tisíc měsíčně.

A rozdíly se prohlubují. U nejhůře placených zaměstnanců vzrostly mzdy za poslední rok o 6,9 procenta, u těch nejbohatších o 8,9 procenta. „Důvodem je, že podstatná část nejméně vydělávajících je závislá na minimální mzdě,“ vysvětluje analytik společnosti Citfin Miroslav Novák. Letos činí minimální mzda 20 800 korun.

Podle Nováka mají na druhé straně spektra odborníci a manažeři mnohem větší prostor pro vyjednávání. „Různé prémie a bonusy u nich navíc mohou dosáhnout značných částek,“ dodává.

Ve státní sféře se nůžky zavírají

Veřejný sektor na rozdíl od soukromého vykazuje opačný trend – rozdíly mezi nejbohatšími a nejchudšími se mírně zmenšují. Desetina nejhůře placených tu bere až 30 518 korun hrubého, často však výrazně méně. Za poslední rok si polepšili o devět procent.

Platy nejvýdělečnějších ve státní správě začínají na 71 275 korunách, což je meziročně o pět procent méně. Vláda totiž v posledních letech růst mezd v této oblasti tlumila a zaměřila se spíše na podporu nízkopříjmových pracovníků.

Česká realita tak zůstává neúprosná. Kdo stojí na spodních příčkách mzdového žebříčku, počítá každou korunu. A pro mnohé platí smutné pravidlo: nebýt dávek, nevyjdou vůbec.