O bankovky vezené na vozíku zloděj zájem neměl, a když chtěl krást, bankovky vysypal a ukradl raději samotný vozík. Peníze v podobě německé marky tehdy ztratily hodnotu a kupní sílu, směnná hodnota marky k dolaru padala závratnou rychlostí.

Když Německo prohrálo první světovou válku, bylo nuceno platit velké válečné dluhy a válečné reparace, tedy odškodnění válečných škod. Reparace byly natolik velké, že ve stanovené době splácení nebylo možné je uhradit. Aby mohla tehdejší vláda splácet tyto závazky, potřebovala sáhnout do kapes svým občanům.

K sáhnutí do peněženek občanů zadluženého a reparačními závazky zatíženého státu došlo měnovou inflací, tisknutím dalších peněz. Je pravděpodobné, že kdyby se začal majetek občanů rekvírovat uvalením dávek a zdaňováním, setkalo by se to s velkým odporem a revoltou, občané by si to líbit nenechali. Nově natištěnými penězi byl financován i pasivní odpor v oblastech, které byly okupovány v době, když vázly platby reparací do zahraničí.

Obr. 1: Znehodnocené peníze pohozené na ulici  

Německé bankovky se v té době tiskly podobně, jako se tisknou noviny. Státní tiskárna cenin je tisknout nestačila a pro samotný tisk bankovek byly najaty i kapacity jiných tiskáren. Doba, kdy takto v Německu v roce 1923 probíhalo skryté inflační zdanění, kdy úspory i životy ničila hyperinflace a ceny šplhaly do astronomických výšin, je barvitě zachycena v románu Černý obelisk. Autor, německý spisovatel Erich Maria Remarque (1898 - 1970), v románu píše:

Ano, tehdejší vládě inflace vyhovovala, a na počátku rozpoutání hyperinflace stály nově tisknuté peníze (měnová hyperinflace). Tento fakt většinou při rozboru inflačních vlivů zůstává skryt pod povrchem, jsou komentovány skutečnosti viditelné. Na povrchu jsou vidět rostoucí ceny a související pokles kupní síly, komentáři přisuzovaný všem možným faktorům kromě měnové inflace. Přežene-li se měnová inflace a peněz se vytiskne příliš mnoho, a tyto jsou skutečně utráceny, reálná hodnota úspor a peněžního majetku se vypaří úplně.

Remarque ve svém románu zaměňuje příčinu a následek, jako by nevěděl, že měnová inflace (tisk nových peněz) vede k růstu cen a inflaci cenové. Z popisu situace jako by vyplývalo, že v důsledku zhodnocení dolaru a cenové inflaci byla nucená Říšská banka tisknout další peníze:

V roce 1923 se v Německu díky tisknutí peněz vypařily mnohé úspory určené na důchod, peníze na věno nebo i školu. Jeden Remarqueův příklad uvedený v románu Černý obelisk:

Část kapitálu a úspor vložená do peněžního majetku, třeba bankovních vkladů nebo dluhopisů se prostě rozplynula. Kdo tehdy nevěřil pouze v domácí měnu, diverzifikoval a nevkládal všechna vejce do jednoho košíku, mohl mít část svého kapitálu uloženu v cizí měně a být vítězem. Kdo věřil věcným hodnotám a měl i akciové portfolio, mohl si část kapitálu i přes  hyperinflaci udržet. Kdo se těchto investorských zásad nedržel a neměl věcný majetek, devizy či akcie, byl na mizině. V roce 1923 takto v Německu asi dopadlo mnoho střádalů a lidí odkázaných na mzdu:

Kdo přišel díky inflaci o své úspory a byl odkázaný na mzdu byl rád, že mohl živořit a přežívat. Útrapy takového přežívání vtiskl autor do úvahy románové postavy hlavního hrdiny, který uprostřed německé hyperinflace žil: „Na nový oblek nikdy neušetřím, tolik peněz prostě neseženu, protože se příliš rychle znehodnocují, ale na drobnosti mi plat vystačí a mezi nimi je, přirozeně pro útěchu, občas i láhev kořalky.“

Dlužníci byli zbaveni svých dluhů, a také vlastníci akcií a jiných reálných aktiv vyšli z inflace jako vítězové. Většina obyvatel ovšem byla oběťmi. Slovy pamětníka Remarquea: „(...) Ceny stoupají rychleji než mzdy a část národa, která žije z platů, výplat, mezd a důchodů, upadá do stále beznadějnější bídy, zatímco druhá se topí v nejistém bohatství. (...)“

Díky měnové inflaci, tedy nezřízenému tisknutí  peněz, se úspory a výdělky německých občanů průběžně odčerpávaly a německá marka neustále ztrácela kupní sílu. Pokles kupní síly se projevoval oslabováním vůči dolaru a rostoucím počtem nul vyjadřujících jejich nominální hodnotu. Důležitý postřeh je, že právo věřitelům garantuje právě nominální hodnotu. Takto může dojít k legální krádeži reálné kupní síly, kdy nominální hodnota je garantována. Reálná hodnota se prostě díky hyperinflaci rozplyne, dlužník vysoudí a dostane bezcenné bankovky:

Děj románu Černý obelisk doprovází stupňující se krize a neustálé oslabování marky i její kupní síly:

V hyperinflační situaci s sebou přijímání znehodnocovaných marek neslo značné riziko. Ten, kdo prováděl kalkulaci a ve směně přijal inflační peníze, nesl riziko, že tyto v krátké době ztratí svou hodnotu:

Směna a hospodářství přestalo papírové měně věřit a přirozeně se odvrátilo ke směnnému (barterovému) obchodu: