Sen na koupi domku v důchodu velmi snadno zkrachuje

- Bydlení autor: Redakce NašePeníze.cz

Dnes si koupit větší byt ve městě, ten v důchodu prodat a koupit si byt menší, nebo ještě lépe domek na vesnici. Tak vypadá častá představa dnešních třicátníků kupujících si vlastní bydlení. Proč nevyjde?

V Česku je vlastnické bydlení přeceňováno. Preference lidí bydlet ve vlastním je v České republice významně vyšší než v jiných evropských zemích. Lidé jsou mnohdy ochotni vzdát se téměř čehokoli, aby mohli splácet hypotéku vyšponovanou na maximální míru.

V Česku je vlastnické bydlení přeceňováno. Preference lidí bydlet ve vlastním je v České republice významně vyšší než v jiných evropských zemích. Lidé jsou mnohdy ochotni vzdát se téměř čehokoli, aby mohli splácet hypotéku vyšponovanou na maximální míru.,zdroj: NašePeníze.cz

V Česku je vlastnické bydlení přeceňováno. Preference lidí bydlet ve vlastním je v České republice významně vyšší než v jiných evropských zemích. Lidé jsou mnohdy ochotni vzdát se téměř čehokoli, aby mohli splácet hypotéku vyšponovanou na maximální míru. Rodinný dům nebo vlastní byt je spojen s chimérou jistoty a bezpečí.

Sny jdou ale ještě dál. Hodně rozšířená je představa: „Ve třiceti si koupím byt (rodinný domek) na hypotéku, tu za třicet let splatím a budu mít kde žít v penzi téměř zadarmo.“ A nebo: „Větší byt na penzi prodám a koupím si menší, nebo útulný domek na vesnici.“ Mnoho lidí s těmito představami bude ale zklamáno.

Vlastní bydlení? Víc nejistoty než nájem

Základním kamenem úrazu je již samotné vlastnictví nemovitosti. Koupě rodinného domku či bytu s sebou nese mnohem více rizik, než si jsou budoucí šťastní majitelé ochotni připustit. Sen o levném bydlení v penzi se může rozplynout rychleji než pára nad hrncem.

Exekuce. Exekuce je rizikem visícím nad majitelem čehokoli. Je-li člověk bez majetku a podaří-li se mu předlužit a nesplácet své závazky, kromě nelegálně operujících skupin si na něm nikdo nic nevezme. Jak se říká, kde nic není…

A zatímco z nájemního bytu lze obtížně vyhostit i nájemníka, který řádně neplatí, zabavit a prodat nemovitost pod cenou v exekuci lze poměrně snadno. Původní šťastný majitel se rázem ocitne bez střechy nad hlavou i bez peněz, které investoval do vysněného bydlení i do splátek hypotéky.

„Nepřizpůsobiví“. Lidé jsou různí. Někteří jsou slušní a spořádaní, nezaplatit jakýkoli dluh jim přijde nemyslitelné a ke svému okolí se chovají s náležitou úctou a péčí. Jiní jsou závislí na drogách, „hrají“ třetí poločas fotbalového utkání či pořádek se jim vyhýbá mílovými oblouky. Nikdo šťastnému majiteli útulného bytu nezajistí, že se do jeho okolí nepřistěhují lidé z druhé uvedené skupiny.

Získat do svého okolí „nepřizpůsobivé“ spoluobčany libovolné národnosti lze přitom snáze, než by se na první pohled mohlo zdát. Není třeba ani rozhodnutí obecního úřadu o zřízení ubytovny pro lidi bez přístřeší v sousedním domě. Stačí kupříkladu pouhé zvýšení počtu pronajímatelů v domě – a v rámci jejich podnikatelského záměru zaměření na vybrané sociální skupiny, s jejichž příchodem roste míra hluku a nepořádku a klesá cena bytů. O následném prodeji za vysokou cenu a koupi menšího (levnějšího) bydlení nebo rodinného domku na penzi si pak může jeho majitel nechat zdát.

Chátrání. O nájemní bydlení se stará jeho majitel. Pokud nájemníkovi nevyhovuje, najde si lepší bydlení, dá výpověď a sbohem majiteli. O vlastní bydlení se také stará majitel. Ovšem v domě s více byty je k větším zásahům potřeba společných peněz společenství vlastníků jednotek – a souhlas jeho členů.

Někteří lidé se narodili dříve než jiní a do penze odešli tudíž dříve. Svůj byt si koupili na hypotéku před dvaceti lety a před penzí ji horkotěžko splatili. Nyní si chtějí užívat levného nájmu a v bytě „dožít“. Nemají chuť ani peníze k investicím do společných částí domu. Pokud se k nim přidají pronajímatelé, kteří chtějí byt „vytěžit“ na nájemném a pak ho za zůstatkovou cenu zdevastovaný prodat (s čímž se postupně zvyšuje i pravděpodobnost infiltrace „nepřizpůsobivých“), zodpovědný majitel jednoho z bytů společné rekonstrukce neprosadí. Může se pak jen smutně dívat, jak hodnota jeho majetku klesá a s ním se rozplývá i sen o poklidném stáří.

Katastr nemovitostí. Ukrást byt je poměrně snadné. Majitel bytu odjede na několik týdnů na dovolenou k tropickému moři a než ho pojišťovna po zkrachovalé cestovní kanceláři dopraví zpět domů, nalezne vyměněné zámky, ve dveřích cizího člověka a v katastru nemovitostí jeho, nikoli své jméno.

Jistě, původní majitel se může soudit, ale nový majitel má všechny dokumenty v pořádku (vše koupil od podvodníka, který na sebe byt přepsal podvodem) a než se vše uvede na pravou míru, může to trvat i několik let. A při fungování českých soudů, je výsledek pře přinejmenším nejistý.

Daně a stát. Český stát je proslulý politickou i daňovou stabilitou. Daně se nemění celé roky a i při výměně politické garnitury řídící český stát a jeho finance dochází spíše ke kosmetickým úpravám. Navíc všechny významné změny jsou konzultovány s odbornou veřejností… tak toto by byl ideální případ.

V Česku to bohužel funguje zcela jinak. Co prosadí jedna politická reprezentace, druhá smete ze stolu a při první příležitostí otáčí kormidlem o 180°, daně se mění rychleji než roční období a ještě dnes je ve hvězdách, jaké daně a jak budeme platit od příštího roku. O loňském roce, kdy byla letošní sazba DPH schválena koncem prosince, raději ani nemluvit.

Daň z nemovitostí a daň z převodu nemovitostí jsou daně, kterým se majitel vyhnout nemůže. Evidence nemovitostí je na to příliš dobrá. Nikdo přitom nezaručí, že v případě touhy politiků po vyšším podílu přerozdělování nesáhnou právě k těmto daním. A u nich nepomůže ani změna daňové rezidentury.

Možnost znárodnění ponechme stranou. Důl je díra v zemi, ten vám nikdo nevezme…

-Petr Zámečník | Více na Hypoindex.cz

Tagy: důchod byt dům penze vlastnictví byldení