TOP09: Daně nezvyšujme, musíme jen lépe hospodařit

- Domácí autor: Redakce NašePeníze.cz

Po řadě let výjimečného hospodářského růstu čelíme důsledkům světové hospodářské krize. Žádná politická strana, ani žádná vláda nemohou věrohodně tvrdit, že krizi dokáží vyřešit. Příští vláda však může čelit důsledkům krize tím, že provede některá dlouho odkládaná rozhodnutí, jejichž absence je brzdou, nebo dokonce potenciální hrozbou tuzemské ekonomiky. Krize nám tak paradoxně může být prospěšná, neboť nás přinutí uskutečnit reformy, ke kterým bychom za normálních okolností neměli dostatek odvahy a energie.

Foto: TOP09

Foto: TOP09,zdroj: NašePeníze.cz


\"Za podstatné považujeme, že důsledky ekonomické krize nelze řešit pouze na úkor té či oné společenské skupiny či vrstvy občanů. Rozhodně odmítáme ideologické klišé, které z tzv. bohatých činí viníky chudoby tzv. chudých.\" Uvedla TOP09 ve své tiskové zprávě.

Utrácíme víc, než vyděláváme

Každá spořádaná rodina, každá firma, která dbá o svou budoucnost, dobře ví, že si za výjimečných okolností, v nouzi nebo kvůli investici, může půjčit peníze. Dobře ale také ví, že si nemůže půjčovat donekonečna na běžné denní výdaje. A už vůbec si nemůže půjčovat víc, než jsou její pravidelné příjmy. Krátkodobý blahobyt by byl totiž brzy vystřídán  neschopností splácet a sociálním pádem.

- Poplatky nám nevadí, nechceme ale dluhy, zjistila ODS od voličů
Pro stát platí stejná pravidla a stejné důsledky jako pro rodinu. Je možné (a někdy dokonce i žádoucí) mít v době krize a hospodářského poklesu rozpočtové deficity. V době růstu musí však stát být schopen sestavovat rozpočty vyrovnané, nebo dokonce přebytkové. Toho však naše země dnes schopna není. Ekonomická krize tak jen odhalila fakt, který šestiletý mimořádně vysoký ekonomický růst tak trochu zakrýval: každý rok utrácíme na veřejných výdajích minimálně o 80 miliard korun více, než vyděláváme.

TOP 09 k tomu uvedla: \"V současnosti nejsme chudá země, ale budeme-li takto pokračovat, brzy se chudými staneme. Dnes má vláda stále ještě prostředky, z nichž může pomáhat těm nejchudším nebo lidem, kteří se náhle ocitli v nouzi. Pokud se však naše  hospodaření nezmění, nebude to již nadále možné. V určitý moment nám jako státu již nemusí nikdo další peníze půjčit, a pak se všichni ocitneme v ohromných problémech, které nejvíce postihnou ty chudší.\"

Změny, které bude třeba udělat, nebudou populární uvedla strana. Jsou však nezbytné a sociálně odpovědné. Chceme, aby současný strukturální deficit veřejných rozpočtů byl v dohledném čase zlikvidován, respektive, aby již při návratu ke 2% růstu české ekonomiky bylo možné sestavit vyrovnaný rozpočet. Netvrdíme, že při dvouprocentním růstu HDP musí být rozpočet vyrovnaný za každou cenu. Zatím, vzhledem ke struktuře rozpočtu, toho schopni nejsme. Můžeme toho dosáhnout za předpokladu, že provedeme zásadní změny v těch výdajích státu, které jsou  dnes určené zákonem, tedy v tzv. mandatorních výdajích. Takový krok přinese ovšem nutnost změny v chování většiny občanů a od politiků bude vyžadovat odvahu a odpovědnost.

Podle představitelů TOP09 je nutné zjednodušit daňový systém, ponechat, či zavést spoluúčast ve zdravotnictví a zlevnit provoz státu minimálně o pětinu. Nutné je také zavedení eura a maximálně podpočit export.


Představa TOP09 o dalším fungování státu


(celý text)
Penzijní systém: děti budou moci podporovat vlastní rodiče v důchodu

Náš důchodový systém je založen výlučně na tzv.průběžném financování vyplácených důchodů, tedy na principu, že produktivní část společnosti ”vydělává” i na seniory. Tento model je ale efektivní pouze tehdy, pokud se trvale nezvyšuje počet důchodců a je dostatek lidí v aktivním věku, kteří do systému platí. Demografický vývoj v České republice však jde zcela jiným směrem: přibývá lidí starších a ubývá platících v aktivním věku. Neřešení této situace tak znamená:
 
buď: zachování stávajících penzí a stále vyšší deficity penzijního systému vedoucí k jeho kolapsu a tedy neschopnosti penze vyplácet
nebo: stále nižší důchody
nebo: stále vyšší odvody s negativním důsledkem pro zaměstnanost a hospodářský růst v důsledku rostoucích mzdových nákladů.

Jako řešení tohoto začarovaného kruhu navrhujeme vícezdrojové financování budoucích důchodů, konkrétně posílení individuální spořící složky posílené mezigenerační rodinnou solidaritou. To vytvoří možnost volby každého pojištěnce spořit část povinného pojištění individuálně a část získávat dál z průběžného systému.

Příklad: dnes každý z nás platí na průběžný důchodový účet 28% ze své hrubé mzdy (sečteme-li platbu sociálního pojištění zaměstnance a zaměstnavatele). Náš návrh předpokládá, že část z těchto peněz - konkrétně jednu sedminu, tedy 4% - by si pojištěnec mohl platit na svůj privátní důchodový účet, a do průběžného systému by tedy přispíval pouze 24%. Podmínkou takového kroku by však bylo, že by na privátní účet současně platil ještě o další 2% navíc (celkem tedy 6%); ti kdo mají rodiče v důchodovém věku by těmito dvěma procenty přispívali na důchodový účet svých rodičů, a vlastně jim tak adresně připláceli, a ti,  kdo rodiče důchodce nemají,  by tuto částku připisovali ve prospěch svého vlastního důchodového účtu.

Smyslem systému je motivovat lidi nejen k vyššímu spoření na vlastní důchod, ale současně podpořit mezigenerační solidaritu rodiny. V žádném případě se tedy nejedná o privatizaci důchodového zabezpečení, nýbrž naopak o vytvoření nové efektivní vazby mezi průběžnou a kapitálovou formou financování důchodového pojištění, s posílením odpovědnosti za vlastní stáří a stáří rodičů. Pro pojištěnce se otevře další možnost vlastního důchodového zabezpečení s tím, že investice do výchovy a vzdělání dětí se jim bude vracet ve stáří, kdy jim děti budou přispívat na důchod.

Navržená změna - a o přesných parametrech je třeba vést diskusi - je zásadním krokem k dlouhodobé stabilizaci veřejných rozpočtů, a pro její realizaci bude třeba získat podporu dalších politických stran. Víme také, že v prvních letech si vyžádá ”vstupní investice” v řádech miliard korun. Ty navrhujeme získat odprodejem akcií ČEZ a.s. na kapitálovém trhu se současným nákupem vlastních akcií touto společností a následným snížením základního jmění o předmětnou částku. (Tedy opakováním operace, která byla Ministerstvem financí již s úspěchem provedena v roce 2008.)

Zneužívání dávek je okrádání těch nejchudších
 
Česká republika je místem relativního bohatství a bezpečí. Přesto je u nás téměř polovina obyvatel vedena jako ”sociálně potřebná” a je v nějaké formě příjemcem sociálních dávek. To je neudržitelný stav. Sociální soudržnost společnosti, mezigenerační solidarita, jakož i solidarita se slabými, nemocnými a handicapovanými, je základem evropského sociálního modelu. Náš stávající systém sociálních podpor je nutno změnit – mimo jiné – i v zájmu zachování stálé existence podpory pro ty, kteří jsou skutečně v nouzi. Sociální systém nesmí představovat alternativu k pracovitosti a demotivovat tak celou společnost.

Proto navrhujeme, aby podpora v nezaměstnanosti ve stávající výši a délce byla přiznána pouze těm, kteří ztratili práci bez vlastního přičinění. Kdo obdržel odstupné, nemá po dobu přiměřenou výši odstupného nárok na podporu v nezaměstnanosti. Kdo sám podal výpověď, nebo byl propuštěn pro hrubé porušení pracovní kázně, měl by mít nárok na podporu pouze ve výši existenčního minima. Na vyšší podporu by neměl mít nárok ani ten, kdo odmítne pracovní místo, nabízené mu Úřadem práce. Výplata podpor v nezaměstnanosti by měla být rovněž vázána na povinnost účastnit se aktivně rekvalifikačních programů, popřípadě odpracovat 20 hodin týdně veřejně prospěšných prací. V opačném případě by výše podpory spadla pouze na výši existenčního minima.

Přídavky na děti navrhujeme nahradit vyšší slevou na dani na dítě u daně z příjmu fyzických osob, včetně vyššího daňového bonusu.

Zaměstnávání ”na černo” bez příslušných odvodů není ničím jiným, než olupováním zdravotních a sociálních fondů. Prosazujeme, aby nelegální zaměstnávání lidí  bylo trestným činem. V případě, že takto ”na černo” zaměstnaný člověk pobírá navíc i sociální dávky, aby byl trestně stíhán i on sám.

Zdravotnictví: bez spoluúčasti to nepůjde

Jsme přesvědčení, že naše zdravotnictví rozhodně patří svými výsledky mezi nadprůměrné. Úspěchy, kterých dosahuje v onkologii, kardiologii, neurochirurgii či transplantologii jsou vynikající. Máme jednu z nejnižších dětských úmrtností na světě, dobrý systém primární i ambulantní péče, pacienti mají běžně dostupné nejmodernější léky i speciální zdravotnický materiál. Naší snahou je udržet dosaženou úroveň a zajistit, aby dostupnost špičkových lékařských výkonů byla včasná a dosažitelná pro všechny občany bez rozdílu jejich sociálního postavení. Současně chceme ukončit stav, kdy opakující se chronické problémy s financováním českého zdravotnictví dopadají především na lékaře a odborný zdravotnický personál v podobě nízkých mezd za často špičkovou práci.

Má-li být tedy kvalitní zdravotní péče dostupná všem, musí být systém financování zdravotnictví reformován a zbaven dogmatických předsudků. Otevřeně říkáme, že vzhledem k prodlužujícímu se lidskému věku a stoupajícím nákladům na moderní medicínu, není do budoucna možno pouze z veřejného zdravotního pojištění zajistit kvalitní a dostupnou péči všem, kdo ji potřebují. Jistota dostupnosti kvalitní zdravotní péče se neobejde bez dokončení reformy zdravotního systému, přičemž přiměřená osobní spoluúčast na léčbě je součástí občanské odpovědnosti za vlastní zdraví.

Navrhujeme proto ekonomicky racionální a sociálně spravedlivý model spoluúčasti, který spočívá ve zpoplatnění výkonů při léčbě některých život neohrožujících nemocí. Politická reprezentace musí rozhodnout o rozsahu zpoplatňovaných výkonů a o míře spoluúčasti pacienta. Současně určí i maximální limit  pro sociálně slabé. Významný vliv na rozhodování při určování zpoplatňovaných výkonů budou mít odborné společnosti, česká lékařská komora a zdravotní pojišťovny. Zvýhodněna musí být odpovědnost za vlastní zdraví, tedy prevence a předcházení nemocím. V zjednodušující zkratce: veřejné zdravotní pojištění nemůže nahrazovat kartáček a zubní pastu.


Řešení problému financování zdravotnictví tedy vidíme ve vyšší efektivitě systému, důsledné kontrole zdravotních pojišťoven a přiznání, že zdravotní pojištění se u dospělých nemůže vztahovat na triviální choroby. Regulační poplatky, zrovna tak jako letitá snaha o definici standardů, jsou jistě prospěšné a efektivní, ale neřeší podstatu problému. 

Daně: jednodušší, srozumitelnější, bez výjimek

Současný stav tuzemských veřejných rozpočtů neumožňuje v příštích několika letech snižování daní. Nechceme-li však  daně ani zvyšovat – musíme velmi rozhodně snižovat rozpočtové výdaje.

V daňovém systému se chceme soustředit na maximální zjednodušení, zpřehlednění procesu výběru daní. Předložíme proto nový zákon o daních z příjmů, jehož obsahem bude:
    sjednocení základu daně pro všechny přímé odvody (daň z příjmů a všechna povinná pojištění)
    vymýcení řady zbytečných a systém zatěžujících výjimek
    zrušení transakčních daní (daň dědická, darovací a daň z převodu nemovitosti) přičemž  tyto majetkové operace budou zdaněny běžnou daní z příjmu. V rámci rodinných vazeb (I. a II. skupina) budou občané od daně zcela osvobozeni.

Naším cílem je stav, kdy poplatník odvádí jednu částku vypočtenou z jednoho základu na jedno inkasní místo. A bude věcí státu, jakým způsobem bude distribuovat příslušné částky, ať již na daňové či pojistné účty nebo mezi jednotlivými státními institucemi. Kromě nového zákona o daních z příjmů (který máme kompletně připraven) toto řešení předpokládá i zřízení jednotného inkasního místa pro všechny přímé odvody a jejich jednotnou kontrolu.


Ze stávajících daňových výjimek a slev - z nichž většinu chceme zrušit - zachováme pouze ty, které se týkají:

    odpory rodin s dětmi
    odpovědnosti vůči slabým a potřebným
    odpovědnosti vůči vlastnímu bydlení
    odpovědnosti vůči vlastnímu stáří
    odpovědnosti vůči vlastnímu vzdělání
  
Řadu dnes existujících zaměstnaneckých daňových zvýhodnění nahradíme jednotným paušálem na náklady na dopravu do zaměstnání, odečitatelným ze základu daně a to stejným pro všechny daňové poplatníky.

Abychom podpořili rodiny s dětmi a umožnili ženám co nejrychlejší návrat k pracovní kariéře po narození dítěte, navrhneme prokazatelné náklady na služby, spojené s hlídáním dětí a domácími pracemi, zařadit mezi odečitatelné položky ze základu daně. Tato daňová úleva bude limitována výší minimální mzdy a časově dosažením deseti let věku dítěte. Vedle významu pro rodinu povede tento krok k vytvoření nezanedbatelného množství pracovních míst ve službách.

Chceme pojistit právní jistotu daňových poplatníků a proto zavedeme tzv. editační povinnost státu. V praxi to bude znamenat zřízení speciálního pracoviště, které bude povinno v zákonem stanovené lhůtě odpovědět na dotaz týkající se daňové povinnosti. Tato služba bude zpoplatněna. Stát převezme odpovědnost za správnost odpovědi.

Vládní spotřeba: o pětinu levnější provoz státu

V době krize musí podniky a společnosti, které platí daně a zajišťují lidem práci, snižovat své náklady až o desítky procent. Činí tak, aby odvrátily ekonomický kolaps a zachovaly pracovní místa. Stát se při plánování ekonomiky svého provozu nemůže chovat jinak. Navrhujeme proto v následujících dvou letech, kdy bude stát v důsledku ekonomické krize mít nižší příjmy, radikální snížení provozních nákladů vlády, a to o 20%. Jsme přesvědčeni, že při kvalifikovaně provedené redukci úředních agend a s nimi spojených státních výdajů, lze i při takovémto plánu úspor zachovat stávající úroveň veřejných služeb.          

Dalším  zásadním úsporným krokem by mělo být omezení výše státní podpory stavebního spoření, které představuje jednak velkou zátěž pro státní rozpočet, jednak velmi neférové zvýhodnění jednoho finančního produktu na trhu. Navrhneme proto snížení tohoto příspěvku a jeho důsledné účelové vázání na zboží a služby související výhradně a pouze s bydlením.

Efektivní podpora exportu a termín zavedení eura

Vycházíme z faktu, že jsme otevřenou proexportně orientovanou ekonomikou, kterou nemůže uživit domácí spotřeba. Osmdesát procent všeho, co vyprodukujeme, musíme uplatnit na zahraničních trzích. Podstatná část oživení domácí ekonomiky je tedy závislá na exportu, kterému proto musíme věnovat mimořádnou pozornost.

Stávající státní instituce pro podporu exportu (pojišťovnu úvěrových rizik EGAP a Českou exportní banku) chceme  zachovat a v případě potřeby doporučíme rozšířit jejich úvěrový rámec. Dalším zdrojem pro podporu vývozu je přístup k prostředkům Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), která poskytuje podnikům v rámci projektů rozvojové pomoci financování ve třetích zemích. Chceme rozšířit informovanost o těchto možnostech, a své postavení donátora  EBRD mnohem lépe využívat. Konečně jsme připraveni využít i všech diplomatických kapacit státu na podporu exportu ve třetích zemích, které jsou díky surovinovému bohatství krizí méně postiženy, a kde české výrobky mají již tradičně dobré jméno.

Za zásadní pro podporu exportérů považujeme otázku zavedení eura. Budou-li provedena námi navrhovaná opatření na výdajové straně státního rozpočtu, budeme schopni v řádu několika let dosáhnout konsolidace a ozdravění veřejných financí, čímž bude posílena makroekonomická rovnováha, což umožní věrohodně stanovit termín pro přijetí eura. V  takovém případě by realistickým termínem mohl být rok 2014. Konkrétní datum však není zásadní věc a může být předmětem kompromisu. Důležité je – a to také budeme prosazovat – aby politickým rozhodnutím byl stanoven pevný termín a k němu pak musíme věrohodně směřovat nezbytná technická, organizační a legislativní opatření a především finanční politiku státu.

Tagy: půjčka peníze finance rozpočet pojištění hotovost úvěr tiskové zprávy