Vezměte jednu vládu se silným mandátem, přidejte reformního premiéra, okořeňte týmem odborníků kombinovaných s výkonnými úředníky, poduste je se zájmovými skupinami a za občasného míchání nechte několik měsíců povařit na mírném ohni (u elektrických sporáků stupeň 2 - 3). Povařené reformní návrhy přelijte do pekáče, posypte vrstvou legislativců a nechte zapéct. Po průchodu Poslaneckou sněmovnou a Senátem reformy zkontrolujte a postup opakujte, dokud se nedostaví žádoucí výsledek.

Tak nějak by mohl vypadat recept na reformy. Klíčovým je především reformní odhodlání politické reprezentace a její schopnost prosadit i bolestivé reformní kroky. Reforma může bolet. Musí ale mít jasnou perspektivu, kam směřuje. A musí se lidem vysvětlit, proč a jak dlouho bude bolet - a především, co tím lidé získají.

Nic nestojí samo o sobě. I kůl v plotě se opírá o příčky, i patník stojí u cesty (nebo vytržený výtržníky leží v příkopu). Stejně tak reformy nemohou být izolované. Nejde to. Je potřeba reformovat ve vzájemných souvislostech a ve správném pořadí.

Např. poplatky ve zdravotnictví nebyl nejšťastnější reformní krok. Okamžitě po jejich zavedení se zvedla vlna odporu, socialistické krajské úřady v populistických gestech vyplácaly peníze, které nyní chybí jinde... a nic nepomohla zpráva zdravotní pojišťovny, kolik nákladných operací mohla díky poplatkům profinancovat. Toto lidé bohužel neviděli, ale vadilo jim, že se musí při návštěvě doktora uskrovnit o jedno pivo. A co na tom, že za parkování v nemocnici zaplatili mnohem víc!

Jeden systém podpírá druhý a opírá se o třetí. Čtvrtý jim stojí na ramenou a pátý jim je základem. Tak nějak je možné dívat se na zdravotnictví, penzijní systém, školství, vědu a výzkum a veřejnou správu. Jak spolu tyto zdánlivě nesouvisející systémy souvisí? Velmi úzce. Jsou si těsnější, než by se mohlo na první pohled zdát.

<%Anketa149%>

Jsou-li lidé zdravější, dožívají se vyššího věku. Tím zatěžují penzijní systém. Jenže... jsou-li zdravější, nemarodí, nepobírají nemocenskou a mohou pracovat déle. Tím penzijnímu systému naopak ulevují. Jsou-li vzdělanější, zpravidla i chtějí pracovat déle. A přenášíme se do školství. Vzdělanější lidé jsou produktivnější, mají vyšší mzdy. Tím podporují zdravotnictví a penzijní systém vyššími odvody. Bez vědy a výzkumu to nejde. V této oblasti nacházejí uplatnění ti nejlepší vědci a odborníci - a neposouvají dál jen hranice lidského vědění, ale jsou nositeli inovací, vynálezů, patentů... A jak to souvisí s veřejnou správou? Ta by neměla být ani vidět. Čím méně zasahuje svou činností (a mnohdy nečinností) do lidského počínání, tím lépe. Ne, neznamená to anarchii, ale efektivitu a pružnost.

Zatěžují-li reformy rodinné rozpočty, je nezbytné, aby jim předcházela pomoc pro ekonomicky ohrožené domácnosti. Cílem reforem je vždy zlepšit životní úroveň (nebo se alespoň postarat o její dlouhodobou udržitelnost), ale na cestě k cíli nesmí ležet finančně zruinovaní lidé.

-Petr Zámečník, Investujeme.cz

Kam dál?

- Ústavní soud: Penzijní reforma? Bude!

- Penzijní reforma dostává podobu, kolik nabízí Janota do důchodu?

- Ekonomové vítají středopravou koalici a podnikatelé si oddechli

- Řecko přijalo úsporná opatření. Čím bude bojovat o záchranu?

- Penzijní reforma musí být do 4 let, nebo vůbec, říká Vladimír Bezděk