5 věcí, kterých lidé litují na sklonku života

- Životní styl autor: Martin Slapnička

Ke konci života nám na paměti vyvstávají důležité otázky: Na čem opravdu záleží? K čemu to všechno bylo? Co jsem měl udělat jinak a lépe? Pokud tyto otázky položíte lidem na smrtelné posteli, dostanete většinou pět stejných odpovědí. Naslouchat starším a zkušenějším a vzít si jejich rady k srdci se minimálně v tomto případě skutečně vyplatí.

Ilustrační foto

Ilustrační foto,zdroj: iStock

„Non, rien de rien, non, je ne regrette rien“, zpívala Edith Piaf, nejznámější francouzská zpěvačka šansonů, která v roce 1960 onemocněla smrtelnou nemocí. V překladu tato slova znamenají: „Nelituji vůbec ničeho.“ Píseň obletěla celý svět a stala se nesmrtelným hitem, který i dnes připomíná zpěvaččin talent. Tři roky poté zpěvačka zemřela na rakovinu a jaterní cirhózu. Bylo ji pouhých 47 let. Podobně opěvoval blížící se konec života i Američan Frank Sinatra ve svém hitu My Way: „Regrets, I've had a few. But then again, too few to mention.“ V češtině: „Je pár věcí, kterých lituji. Ale je jich tak málo, že nestojí za zmínku.“

Smyslem je nalézt vnitřní klid

Ne každý to však cítí stejně jako Edith Piaf nebo Frank Sinatra. Bronnie Wareová, australská zdravotní sestra, se dlouhá léta věnovala smrtelně nemocným lidem prožívajícím poslední chvíle svého života. Ti vědí lépe než kdokoliv jiný, čím si umírající procházejí a co zaměstnává jejich myšlenky.

„Každý z nich zažívá směsici emocí. Od odmítání a strachu, přes lítost a zlost až po přijetí vlastního života,“ píše na svém blogu Bronnie. Nakonec přidává uklidňující fakt: „Každý z mých pacientů nalezl svůj vnitřní klid, než jeho život vyhasl, opravdu každý.“

Čeho lidé na sklonku života nejvíce litují?

Většina pacientů Wareové při přemítání o svém životě zmínila 5 rad, kterými se sami tak úplně neřídili a zpětně toho litují.

  • Mít odvahu žít vlastní život
    Naprosto nejčastěji umírající lidé litovali svých nenaplněných snů. V průběhu života máme pocit, že musíme splnit očekávání lidí kolem nás. Zapomínáme přitom však plnit svá vlastní očekávání a žít život, o kterém tajně sníme. Až ke konci života si lidé uvědomí, kolik snů si mohli splnit, kdyby měli kuráž žít podle svého.
  • Méně pracovat, více žít
    Každý z mužských pacientů Wareové prý tuto větu dřív nebo později pronesl. Kvůli neustálému honu za penězi a kariérou promeškali dospívání svých dětí nebo zanedbávali své manželky. Tento bod zmiňovaly i ženy, ale v menší míře, neboť patřily ke starší generaci, kde matky živitelky nebyly tolik rozšířeným jevem.
  • Nebát se dávat najevo své city
    Mnoho lidí se zpětně trápí tím, že se báli vyjadřovat své pocity. Strach z toho, jak na ně ostatní budou nahlížet, je vždy držel zpátky. Proto v sobě raději dusili jak skutečné emoce, tak křivdy, které je trápily. Ve výsledku byli plní hořkosti a vzteku, které se staly příčinou mnoha závažných onemocnění.
  • Nepřerušovat kontakt s přáteli
    Mnozí na sklonku života hluboce litují toho, že zanedbávali svá přátelství a nevěnovali jim dostatek pozornosti. Zaměřili se na budování vlastních životů tak soustředěně, že zcela ztratili kontakt se starými přáteli. Dle Wareová jsou však láska a vztahy to jediné, co nám na sklonku života dodává sílu jít dál.
  • Být šťastný
    Lidé neustále zapomínají, že jsou sami strůjci svého štěstí. Mnoho pacientů Wareové si uvědomilo, že své štěstí považovali za závislé na ocenění druhých místo toho, aby si prostě někdy jen užili pěkný okamžik. Snadno zapadli do stereotypů všedního života a prostě jen přežívali dál, protože to bylo nejpohodlnější. Strach ze změny byl natolik silný, že jim nedovolil jít vstříc svému štěstí. Bronnie Wareová však sama píše: „Být šťastný je vědomé rozhodnutí.

Bronnie Wareové její práce významně změnila život. „Dnes se vyjadřuji mnohem jasněji, a také si pravidelně pokládám otázku: Budu nějakého rozhodnutí později litovat? Pokud je odpovědí ano, potom musím nalézt jinou cestu.“

Jak sama zjistila, všech pět nesplněných přání, která umírající zmiňují, mají jedno společné – vycházejí z rozhodnutí, které sami činili. Jak prožijeme svůj život, je tedy jen v našich rukou.

I když se tato přání mohou na první pohled jevit jako samozřejmost, jsou v dnešním hektickém životě často opomíjena. Zamyslete se tedy nad tím, zda můžete na svém životě něco změnit ještě teď, dokud máte čas. Poslouchat rady starších se někdy opravdu vyplatí.

Tagy: zkušenosti žijeme déle životní zkušenosti

Zdroje: Swiss Life Select,žijemedéle.cz