Už před rokem a půl upozorňoval ochránce, že výše autorského poplatku za tzv. flashdisky a přenosné harddisky se časem bude dostávat do rozporu s principem přiměřenosti. Vzhledem k rychlému vývoji technologií a prudkému zvyšování kapacity paměťových médií bylo zřejmé, že už v roce 2007 bude průměrná kapacita flashdisků 2 GB a nikoli 512 MB, s nimiž počítá vyhláška z roku 2006. Ochránce doporučoval, aby Ministerstvo kultury vývoj technologií reflektovalo a každoročně přizpůsobovalo zpoplatnění těchto médií podle aktuální průměrné kapacity flashdisků na trhu. Po novém upozornění na neustávající stížnosti na nepřiměřenost výše autorského poplatku u paměťových médií zaslal ministr kultury ochránci návrh novely vyhlášky, která má být v nejbližší době předložena do připomínkového řízení a která reaguje na technologický pokrok v oblasti datových kapacit. Stávající vyhláška stanovuje pro flashdisky autorský poplatek 6 Kč za každých započatých 512 MB paměti. V případě dnes již běžného flashdisku s kapacitou 8 GB činí autorský poplatek 96 Kč, což je zhruba desetina prodejní ceny disku. Připravovaná novela navrhuje u flashdisků autorský poplatek 1,50 Kč za každý započatý 1 GB paměti. Navrhované změny se týkají zejména flashdisků a přenosných harddisků. Ke změnám nedochází u dalších nosičů (např. CD, DVD, VHS apod.) U nich je stanoven poplatek za nosič, nikoli za jeho kapacitu. Například u běžného nepřepisovatelného CD činí autorský poplatek 0,40 Kč za kus. Může se zdát, že jde o zanedbatelnou částku, ale při současné průměrné ceně 7 Kč za CD tvoří autorský poplatek prakticky 6 % prodejní ceny. Autorské poplatky z paměťových nosičů jsou obvykle obhajovány tím, že dochází k masovému kopírování autorských děl a tato odměna má autorům nahradit částky, o které díky současným možnostem kopírovací techniky přicházejí. Základním právem autora je totiž zabránit třetím osobám pořizovat rozmnoženiny jeho děl (čl. 9 Bernské úmluvy). Uváděna je také skutečnost, že autor v digitálním věku nemá šanci kontrolovat šíření a kopírování svého díla a proto je namístě zavést systém placení náhradních odměn z nosičů (zařízení k pořizování rozmnoženin). Tyto argumenty jsou však současně podrobovány kritice. S ohledem na rozvoj digitálních přístrojů (fotoaparáty, kamery apod.) a s rostoucí potřebou zálohování dat je poměr mezi kopírováním cizích a vlastních děl vyrovnaný. Autorské poplatky navíc vznikly v analogovém prostředí a byly určeny pro zařízení, která plnila pouze kopírovací funkci. Tento přístup byl automaticky rozšířen i na digitální prostředí bez ohledu na to, že nosiče v digitálním prostředí plní i jiné, než jen kopírovací funkce.