Bankovní socialismu je s našimi bankami spojován zejména v období do konce devadesátých let. Banky v devadesátých letech totiž jako státní společnosti plnily spíše politická zadání než zdravou hospodářskou politiku. Z této doby stovky případů nesplácených úvěrů, které byly často získány podvodem. Na denním pořádku byly obrovské bankovní „dotace“ polostátním průmyslovým holdingům, které se neustále více a více zadlužovaly a jejichž existence vesměs skončila neslavně. Zavzpomínat tak můžeme na kolosy jako Poldi Kladno, Chemapol Group či tehdejší podnik CKD nebo Soudkova Škoda Plzeň. Toto neslavné období nejen bank, ale celé naší ekonomiky mělo skončit masovou privatizací bank. Během relativně krátké doby tak všechny hlavní České banky našly svého zahraničního vlastníka. Po více jak 7 letech od privatizace bank však lze vidět, že bankovní socialismus privatizaci přežil. Změnily se vlastníci, změnila se bankovní politika bank, ale staré metody zůstávají. Dostala desítky miliard, soudí se o drobky Od privatizace do současnosti nalil stát do bank rekordních 250 mld. Kč. A tato částka se i do budoucna bude ještě zvyšovat. Na bankovní socialismus, který bohužel udržuje především stát svou dotační a sanační politikou, si některé banky postupem času zvykly. Proto také je náš největší bankovní ústav schopen zažalovat stát kvůli téměř směšné částce 1,75 mld. Kč nevyplacených záruk. A natahuje ruce po dalších a dalších státní prostředcích. Banka se tak v očích veřejnosti stává neschopným podnikem, který je závislý pouze na státních zárukách, dotacích a podporách a které nestačí standardní tržní a relativně kultivované ekonomické prostředí. Podobnost s reálným socialistickým hospodařením, kdy stát dotoval a sanoval neúspěšné a přímo ztrátové podniky, které za žádných okolností nesměly a ani nemohly zkrachovat, se zde zcela jistě nabízí. Banka , která se neštítí soudit se o drobné se státem, který jí věnoval desítky miliard, udělal z ní největší banku u nás a ještě jí za to uhrazoval ztráty, by se skutečně měla zamyslet nad tím, jakou pověst si u společnosti buduje. A státní prostředky jsou vyžadovány i přes to, že největší banky vykazují za pololetí zisky v průměru více než 5 mld. Kč! Bankovní socialismu poškodil klienty bank Bankovní socialismus se projevuje i ve vztahu bank ke klientům. Státní dotace a sanace ztrátových úvěrů způsobila zakonzervování pozic bank a jejich tržních podílů. Mezi bankami tak neexistuje dostatečná konkurence, která by banky nutila vycházet velkoryseji vstříc klientům v oblastech, jako je snižování či odbourávání zbytečných bankovních poplatků, přesně specifikovat ceny služeb, jejich vyšší kvalitu apod. V domovských zemích vlastníků našich bank, kde existuje skutečně velká konkurence a kde se bankovní systém i vztah ke klientům během dlouhých let kultivoval, jsou poplatky minimální a přístup ke klientům mnohem vstřícnější. Banky jsou pod velkým drobnohledem veřejnosti a každá negativní informace o jejich přístupu ke klientům je může výrazně poškodit. Historická kultivace chování bank nám však v realitě ČR chybí, i když by se mohlo zdát že uplynulých 17 let volného trhu je dostatečně dlouhá doba, není tomu tak. Většinu této doby jsme bohužel prohospodařili. Můžeme se jen těšit, že jednoho dne bude pro banku nejdůležitější zájem a potřeby klienta, který jí živí, nikoliv pouze zájem vlastníka. [ Autor: Miroslav Roch, bankovnipoplatky.com ]