Mýtus levných potravin

Průměrná mzda v roce 1985 činila 2920 korun. Dnes je to téměř 50 tisíc. A i když na první pohled působí ceny potravin tehdy směšně – vejce za dvanáct korun nebo kilo šunky za stovku – realita byla jiná. Za dnešní plat si totiž člověk pořídí čtyřikrát více vajec, sedmkrát více kuřat a několikanásobně více másla i piva.

Potíž nebyla jen v cenách, ale v samotné dostupnosti. Kdo chtěl lepší maso, musel mít známého řezníka a nosit mu dárky. Banány se stávaly symbolem Vánoc, protože jindy na ně narazil jen málokdo. Podle ekonomů šlo o klasický důsledek centrálně řízených cen – poptávka výrazně převyšovala nabídku a obchodníci neměli důvod usilovat o lepší sortiment.

Bydlení téměř zdarma, ale bez jistoty

Byty se pronajímaly za symbolické částky, často jen pár stovek měsíčně. Jenže šlo o administrativně určené poplatky, které nepokryly ani základní opravy. Výsledek? Zanedbaný bytový fond a čekání v pořadnících. Když už člověk byt dostal, často byl jinde a menší, než rodina potřebovala.

Panelová sídliště sice rostla, ale kvalita bydlení byla mizerná. Nájemní vztahy, jak je známe dnes, prakticky neexistovaly. A co je podstatné – byty sice stály pár korun, ale získat je byl běh na dlouhou trať.

Benzín, vlaky a spotřebiče – drahý luxus

Mnohem tvrdší realitu lidé zažívali u dopravy a spotřebního zboží. Benzín stál osm korun za litr, což při tehdejší mzdě znamenalo luxusní položku. Cestování vlakem bylo ve výsledku třikrát dražší než dnes.

Ještě bolestivější byly domácí spotřebiče. Barevná televize vyšla na víc než pět platů, pračka na celý měsíční výdělek. Kdo se rozhodl vybavit domácnost, musel šetřit roky nebo si věci shánět „po známosti“.

Levná iluze s drahými následky

Ekonomové se shodují: levné ceny za socialismu byly jen iluzí. Stát uměle držel nízké částky u potravin a bydlení, ale lidé platili jinde – v horší kvalitě, nedostatku zboží a v nutnosti shánět věci přes známosti.

Dodnes nese Česko následky centrálně plánované ekonomiky. Ztráta konkurenceschopnosti, zničené obchodní vazby a zaostávání za západní Evropou jsou dědictvím, které se nepodařilo zcela vymazat ani po 36 letech svobody.

Závěr? Ano, benzín byl levný jen na papíře, nájmy působily směšně, ale skutečný život byl složitější. Dnešní průměrný Čech si může koupit více a kvalitněji než jeho rodiče či prarodiče v 80. letech. Iluze levného komunismu se při bližším pohledu rozplývá.