Zelená energie, rudý problém

Nizozemsko se pyšní tím, jak rychle opouští fosilní paliva. V roce 2023 uzavřelo legendární plynové pole Groningen a masivně přešlo na solární a větrné zdroje. Téměř tři miliony domácností už mají vlastní solární panely. Jenže tamní elektrické sítě tuto zelenou ofenzivu jednoduše nezvládají. Výsledkem je, že tisíce domácností, firem, škol, nemocnic i hasičských stanic čekají roky – a v extrémních případech až desetiletí – na připojení k síti.

Místo rychlého přechodu na zelenou budoucnost tak Nizozemsko zažívá energetický paradox: energie je dost, ale její distribuce vázne. A to může mít vážné ekonomické i společenské dopady.

Varování pro celou Evropu

Problémy tulipánové země nejsou jen jejím vlastním selháním. Podle odborníků jde o předzvěst toho, co čeká i další evropské státy. Německo, Belgie či Velká Británie se už teď potýkají s obdobnými výzvami – vítr fouká na severu, ale největší spotřeba elektřiny je na jihu. A infrastruktura? Ta zaostává.

„Pokud si Evropa myslí, že stačí postavit solární farmy a větrníky, ale zapomene na sítě, může se z udržitelnosti stát hospodářská brzda,“ varuje analytička Zsuzsanna Patóová z organizace RAP.

Pět bilionů a stejně to nestačí

Nizozemská vláda už bije na poplach. Do roku 2040 bude muset do sítí investovat astronomických 200 miliard eur, což je v přepočtu pět bilionů korun. Část peněz hodlá získat prodejem části společnosti Tennet soukromým investorům. Přesto se předpokládá, že značná část nákladů dopadne na spotřebitele.

Distribuce elektřiny se má podle odhadů zdražovat každý rok o 4 až 5 %. Navíc se prosazují nové tarify, které zvýhodňují odběr mimo špičku – odpoledne mezi 16. a 21. hodinou bude elektřina nejdražší. Zákazníci budou motivováni přesouvat nabíjení elektrokol, aut a dalších zařízení mimo tuto dobu.

Aby toho nebylo málo, Nizozemsko sužuje i kritický nedostatek techniků – chybí jich více než 28 tisíc. Bez nich nelze stavět nové trafostanice a rozšiřovat síť. Brzda tak není jen technologická, ale i personální.

Evropská unie sice připravuje legislativu, která má výstavbu infrastruktury urychlit, ale odborníci varují: i v ideálním případě bude trvat minimálně pět let, než se situace zlepší. Do té doby bude muset Nizozemsko čelit následkům vlastní „zelené zbrklosti“.