- Spočítejte si:

I nadále má sice platit, že nemocní zaměstnanci nedostanou náhradu mzdy za první tři neodpracované dny. U směnných provozů však půjde o maximálně 24 hodin naplánovaných směn. Počínaje 25. hodinou tedy začne nemocný zaměstnanec dostávat náhradu mzdy, přestože stále ještě půjde o jeho třetí směnu.

Konec nerovnosti, ale jen částečně

Jak dosavadní nerovnost vypadá v praxi?

Pan Petr pracuje v kanceláři a má běžnou pracovní dobu, tedy osm hodin denně od pondělí do pátku. Když v pondělí ráno onemocní (lékař mu napíše neschopenku), nedostane v prvních třech dnech nemoci nic. Náhradu mzdy dostává až od čtvrtka, takže přijde o náhradu za 3x8, tedy 24 hodin.

Pan Pavel pracuje na směny. V pondělí měla jeho směna trvat 12 hodin, ve středu 10 hodin a v pátek 12 hodin. Také pro něj platí, že při nemoci nedostane zaplaceno za první tři dny (směny), které pro něj původně měly být pracovními. Přijde tedy o náhradu mzdy ve výši celkem 34 hodin - o deset víc než pan Petr. Při hodinové mzdě kolem stokoruny představuje tato ztracená náhrada víc než pětistovku.

Právě tuto nerovnost má odstranit novela zákoníku práce, schválená poslanci v rámci \"zákona o podpoře hospodářského růstu a sociální stability\". Podle pozměněných pravidel se má náhrada mzdy u směnných provozů počítat od letošního července. Zákon ještě musí schválit Senát, vzhledem k politické dohodě dvou největších stran se ale neočekávají větší změny.

Druhé znevýhodnění zůstane

Další, pro většinu zaměstnanců ještě mnohem horší diskriminace lidí pracujících na změny, však zatím v zákoníku práce zůstane. Opět si ji ukážeme na příkladu Petra a Pavla.

Pro oba od letošního roku platí, že během prvních tří dnů nemoci nedostanou nic. Nejde ale o klasické tři kalendářní dny, ale pouze o dny, které měly být pro zaměstnance původně pracovními (pokud by neonemocněl).

Výše zmíněný pan Petr tedy nedostane žádné peníze za pondělí, úterý a středu. Od čtvrtka už dostává náhradu mzdy (\"nemocenskou\" placenou zaměstnavatelem). Bez peněz je tak \"jen\" tři dny.

Oproti tomu pan Pavel zůstane bez peněz přinejmenším sedm dnů. Onemocní v pondělí. Směny měl naplánované na pondělí, středu a pátek. Protože do \"prvních tří dnů\" se počítají jen ty, které měly být pracovními, tak se k úterý, čtvrtku, sobotě ani neděli nepřihlíží. Náhradu mzdy začne Pavel dostávat tedy nejdříve následující pondělí, a to jen v případě, že na tento den měl naplánovanou směnu.

Právě zmíněnou nerovnost vnímá mnoho lidí pracujících na změny jako značnou nespravedlnost. Přestože je náhrada mzdy - jak vyplývá z jejího názvu - určena skutečně jen jako kompenzace za příjem ztracený kvůli nemoci. I kdyby pan Pavel zůstal zdravý, tak by za úterý, čtvrtek, sobotu a neděli stejně nedostal nic, protože podle rozpisu směn neměl pracovat. Kromě toho na náhradě mzdy v přepočtu na jeden neodpracovaný den dostane Pavel více peněz než Petr (při nemoci získá část mzdy za 10 nebo 12 hodin, zatímco Petr jen za 8 hodin).

Ať už jde o nespravedlnost nebo poměrně logický systém, tato část zákoníku práce se zatím nemění.

Peníze i za první tři dny?

Sociální demokraté chtěli původně v protikrizovém balíčku prosadit, aby lidé znovu dostávali náhradu mzdy i za první tři dny nemoci. \"Bohužel, ODS, KDU-ČSL a Strana zelených s touto změnou nesouhlasila,\" říká místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach. Do schváleného kompromisního znění zákona se proto nakonec dostala mnohem mírnější změna zákoníku práce.

Více na Aktuálně.cz