MF chystá jednodušší a lepší kontrolu daní Podnikatelům vadí časté změny legislativy a daně Zaměstnanci mají zhruba stejné příjmy jako před rokem, polepšili si podnikatelé Den daňové svobody se i s přispěním 29. února posouvá o čtyři dny k začátku roku! Nové daně: naděje Ovšem vzhledem k předchozím pokusům se obávám, že dojde opět na památná slova Járy Cimrmana: ,,Fázi očekávání střídá fáze zklamání." Pomyslné srdce daňového systému, zákon o daních z příjmů (586/1992 Sb.) za 15 let své existence zaznamenal neuvěřitelných 92 novelizací, tedy více než šest ročně. Zákon proto nabobtnal a měřeno počtem slov narostl z původních 14 tisíc na 84 tisíc slov, tedy na šestinásobek. České firmě zabere zaplacení všech daní v průměru 930 hodin, což je nejhorší výsledek v celé EU. Na předposledním místě je Bulharsko s ,,pouhými" 600 hodinami. Proškrtat výjimky Nepřehledným a komplikovaným systémem netrpí jen daňový poplatník, ale systém je nevýhodný i pro stát. Zvyšuje se prostor pro daňové úniky a roste nákladnost čili neefektivnost tohoto systému. Podle OECD musí český stát vynalomohly žit asi dvě koruny a deset haléřů na to, aby vybral na daních 100 korun. V okolních státech (Polsko, Maďarsko) je to asi 1,30 koruny a třeba v zámoří jen 0,50 haléře. Ministr Kalousek navrhuje seškrtat počet výjimek na polovinu. Vzhledem ke stavu daňového systému to však bude možná málo. Řada odečitatelných položek má minimální rozpočtové dopady (do 50 milionů), ale na druhé straně přinášet velmi cenné politické body před každými volbami. Čeští politici ale tento nástroj používali tak často, že celkový dopad výjimek již v rozpočtu hraje významnou roli. Bohužel jsme se tak již dostali do stavu, kdy je při reformě nutné spíše určit několik výjimek, které zůstanou, než ztrácet čas s tím, které výjimky zrušit. Výhody pod drobnohledem Jedním z Kalouskových návrhů je zrušit šestiměsíční test u výnosů z cenných papírů a zdaňovat každý výnos nad 60 tisíc korun ročně. Daňový výnos by měl být v řádu stovek milionů korun. Ovšem tento návrh jde proti dosavadním snahám státu, aby si lidé více spořili na stáří, což podporuje dotacemi a daňovými odpočty. Přitom dlouhodobé investice do cenných papírů (fondů) patří mezi formy úspory na stáří. Do očí bije i paradox při srovnání se stavebním spořením. To stát jednak bohatě dotuje, jednak chce každou sebemenší investiční aktivitu zdanit a omezit. Podpora pro stavební spoření zatíží stát asi 15 miliardami korun ročně. Za posledních deset let na stavební spoření přispěl skoro 120 miliardami korun. Vzhledem k této částce a k rozvoji nedotovaného hypotečního bankovnictví je však přínos stavebního spoření pro bydlení sporný. Při reformě financí musí vždy vítězit rozum nad krátkozrakostí politiků. Jinak se totiž vedou dlouhé boje o stomilionové úspory, ale stokrát větší plýtvání nikdo neřeší. Atlantik FT