Prepandemická panika je podle Víta nebezpečná právě proto, že může nastartovat katastrofu i v době, kdy žádné reálné riziko nehrozí. Dokládá to příběh pandemie ptačí chřipky, která nikdy nenastala, a přesto se o ní ve světovém tisku psalo více než o teroristických útocích. Paniku odstartovalo dobře míněné prohlášení představitele Světové zdravotnické organizace o tom, že pandemie vzniklá z nově mutované ptačí chřipky může zabít až 150 milionů lidí. Později krizi prohloubil ještě nepřesně interpretovaný výrok eurokomisaře pro zdraví a ochranu spotřebitele o údajné nepřipravenosti Evropské unie na pandemii. Následný mediální tlak podle Víta způsobil na celém světě těžko vyčíslitelné škody, které lze pouze odhadnout na desítky miliard dolarů. Byly zabity miliony ptáků, dokonce i s pomocí ozbrojených sil jako na německém ostrově Rujana. Jak poznamenal Vít, byl to Hitchcockův horor Ptáci vzhůru nohama a v této sci-fi atmosféře lidé žili celé měsíce. Katastrofální pokles poptávky po kuřecím mase způsobil krach mnoha producentů. „Státy, které situaci nezvládly, dostaly z Evropské unie dotaci. Ty, které to zvládly, nedostaly ani pochvalu a jejich farmáři se vlivem dumpingových dovozových cen dostali do dalších ekonomických problémů,“ posteskl si hlavní hygienik. Právě Česká republika krizovou situaci podle jeho slov zvládla poměrně dobře, i když ne bez chyb. „Spotřeba kuřecího masa se u nás v letech 2005 až 2006 snížila pouze o 10 procent, zatímco v Itálii, Německu nebo Francii o 60 procent,“ zdůraznil Vít. Pomohla tomu dobře řízená kampaň, kdy se dařilo neprodleně reagovat na poplašné zprávy médií a předem vyvracet zbytečné obavy. Zkušenosti z této krize Michael Vít podrobně rozebral s mediálním analytikem Otakarem Vychodilem a vyvodil z nich doporučení pro postup v obdobných situacích, k nimž nepochybně dojde. Lidstvo se totiž stále podvědomě obává nějaké „středověké morové rány“ a lační po podobných informacích, které mu média ráda poskytnou. Proto je podle Víta třeba předem monitorovat a analyzovat informace, které by mohly spustit prepandemickou paniku, předvídat dotazy médií a připravit si potřebná data, případně snížit napětí preventivní odborně fundovanou informací z úst důvěryhodné autority. „Nestačí jen být připraveni po odborné stránce,“ tvrdí Michael Vít, “a sebelepší pandemický plán nic nevyřeší, pokud zároveň nebudeme připraveni zvládnout paniku řízenou komunikací.“