SAZBY TUZEMSKÉHO STRAVNÉHO Sazby tuzemského stravného pro zaměstnance pro rok 2007 se řídí Zákoníkem práce č. 262/2006 Sb., částí VII. V hlavě II. je uvedeno poskytování náhrad pro subjekty podnikatelské sféry a v hlavě III. Je uvedeno poskytování náhrad pro subjekty nepodnikatelské sféry (zaměstnavatele, který je státem, územním samosprávným celkem, státním fondem, příspěvkovou organizací, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů nebo školskou právnickou osobou zřízenou podle školského zákona). Trvání cesty Sazba stravného 5 hod – 12 hod 58 Kč až 69 Kč 12 hod – 18 hod 88 Kč až 106 Kč 18 hod – 24 hod 138 č až 165 Kč Sazby stravného pro podnikatelskou sféru jsou stanoveny jako minimální, a to takto: nejméně 58 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, nejméně 88 Kč, trvá-li pracovní cesta 12.01 až 18 hodin, nejméně 138 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. Pokud bude zaměstnavatel vyplácet zaměstnancům vyšší než minimální stravné, je nutné výši stravného stanovit kolektivní smlouvou, či interním předpisem, případně sjednat tuto výši se zaměstnancem před započetím pracovní cesty. Z daňového hlediska jsou přitom pro zaměstnance určující sazby pro nepodnikatelský sektor: 69 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, 106 Kč, trvá-li pracovní cesta 12.01 až 18 hodin, 165 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. Vyšší než uvedené sazby jsou zdanitelným příjmem zaměstnance podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP, ve znění novely č. 264/2006 Sb. Př.: Pan Novák uskutečnil jednodenní tuzemskou pracovní cestu, která trvala více než 18 hodin. Zaměstnavatel mu vyplatil stravné ve výši 150,–- Kč. Zaměstnanec obdržel – 200,–- Kč Limitní částka dle ZP – 165,–- Kč Rozdíl – 35,–- Kč Rozdíl ve výši 35 Kč zůstává zaměstnanci ke zdanění ve mzdě. Zaměstnavatel zahrne celou částku do daňových výdajů [§ 24 odst. 2 písm. zh) Při dvoudenní pracovní cestě zákon ukládá sečtení nároku na stravné,jako by šlo o jeden den, pokud je to pro zaměstnance výhodnější. (§ 163, odst 4, ZP 262/2006 Sb.) Př.: Pan Novák uskutečnil tuzemskou pracovní cestu: odjezd 10. 1. v 15.00 hod, příjezd 11. 1. v 10.00 hod. Sazby stravného jsou interním dokladem stanoveny na horní hranici 69/106/165. Pokud bychom počítali nárok samostatně za každý den, pak by měl pan Novák nárok na 69,–- Kč za 10.1. a 69,–- Kč za 11. 1., což je dohromady 138,–- Kč. Podle nové úpravy sečteme ale hodiny, které pan Novák strávil na pracovní cestě, což činí 19 hodin a nárok pana Nováka na stravné je 165,–- Kč. KRÁCENÍ STRAVNÉHO – ZP 262/2006 Sb, § 163, odst 2 Stravné se úměrné krátí, pokud poskytne zaměstnavatel zaměstnanci částečně a nebo plně bezplatné stravování. Zákon i nadále umožňuje krácení stravného v určitém procentním rozpětí, za každou snídani, oběd, či večeři. Zaměstnavatel je oprávněn krátit stravné za každé jídlo následovně: až o 70 %, trvá-li pracovní cesta 5 hodin až 12 hodin, až o 35 %, trvá-li pracovní cesta 12 hodin až 18 hodin, až o 25 %, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. Př.: Pan Novák absolvoval jednodenní tuzemskou pracovní cestu, která trvala více než 18 hodin. Zaměstnavatel zaměstnanci poskytl oběd a interně stanovil krácení za každé poskytnuté jídlo v horní hranici, tedy 25%. Stravné: 165,–- Kč – 25% (za oběd) = 124,–- Kč Zaměstnavatel stravné krátit nemusí (na základě formulace oprávněn, nikoli povinen), a to ani při plně bezplatně poskytnutém stravování, protože v Zákoníku práce, § 163, odstavec 2 je uvedeno „….je zaměstnavatel oprávněn za každé uvedené jídlo stravné krátit….“ , [ Autorka je majitelkou účetní firmy a zároveň externím spolupracovníkem redakce. ]