V boji s korupcí chybí vůle, nebo zbraně?

- Naše peníze autor: Redakce NašePeníze.cz

Vláda Petra Nečase slibovala rozpoutat nelítostný boj s korupcí. Odborníci jsou však k jejím krokům zatím skeptičtí. Navržená opatření totiž neodstraní nejvážnější příčiny, proč v Česku k úplatkářství dochází.

Experti jsou proto k protikorupčnímu boji vlády Petra Nečase skeptičtí, Foto: SXC

Experti jsou proto k protikorupčnímu boji vlády Petra Nečase skeptičtí, Foto: SXC,zdroj: NašePeníze.cz

Když se po loňských volbách nedostala do Poslanecké sněmovny většina „kmotrů“ spojených s podezřelými kontakty a zájmovými skupinami, zdálo se, že Česko konečně vykročilo na cestu, na jejímž konci zatočí s korupcí. Když pak vládní koalici uzavřely tři strany, které proti korupci nejvíce vystupovaly v předvolební kampani, a premiérem se stal „pan Čistý“ Petr Nečas, dosáhl optimismus a očekávání veřejnosti v této oblasti svého maxima. Od té doby se sice o korupci v souvislosti s vládou intenzivně mluví, ale spíše kvůli kauzám některých ministrů z ODS než kvůli praktickým krokům přijatým vládou.

<%Anketa80%>

Akcie jako úplatek

Skandály ministrů ODS nejsou jediným důvodem rozčarování. Vláda především promarnila nejvhodnější příležitost, jak dokázat, že to s bojem s korupcí myslí vážně. K tématu, které řada voličů vnímala jako hlavní poselství posledních voleb, se dostala až v polovině ledna. Necelých osm měsíců po volbách. Ministři přitom neschvalovali konkrétní protikorupční zákony, ale pouze strategii boje s korupcí. Podobných opatření přitom přijímaly předchozí kabinety i jednotlivá ministerstva spousty. Na snížení korupce přitom neměly sebemenší vliv.

 

Korupce u nás není korupce, ale krádež říká ekonom Sedláček

V Česku není korupce. Je to normální krádež říká ekonom Tomáš Sedláček

 

Experti jsou proto k protikorupčnímu boji vlády Petra Nečase skeptičtí. Zatím je totiž více mediální a virtuální než praktický. „Vadí mi, že se vládě nechce do prosazení zásadního protikorupčního opatření, a to zrušení anonymních akcií. Voliči se mohou cítit podvedeni, protože strany sdružené do vládní koalice tento záměr deklarovaly před volbami. V tomto spatřuji zásadní chybu, přitom neexistuje argument, proč by institut anonymních akcií měl nadále zůstávat platný,“ říká Iveta Jordánová, ředitelka nevládní protikorupční organizace Růžový panter.

Korupční kauzy české politiky

Kauza ProMoPro
Předražená zakázka, kterou bez výběrového řízení během českého předsednictví Evropské unii schválil Alexandr Vondra (ODS). Celou věc od letošního února vyšetřuje policie. Ministerstvo financí zpochybnilo vyplacení asi 240 milionů korun z celkových 525 milionů korun, které firma ProMoPro od úřadu vlády získala. Z toho asi 135 milionů korun skončilo v Rakousku na účtu firmy Deeside Service Solutions, dalších 44,8 milionu korun na soukromých účtech manželů Veselých, majitelů společnosti ProMoPro.

Jan Morava vs. Olga Zubová
Bývalý poslanec ODS Jan Morava sháněl v roce 2008 kompromitující materiály na „zelenou“ poslankyni Olgu Zubovou. „Jsou občas věci, pro které se shánějí hlasy, a motivace může být buď pozitivní, nebo negativní,“ řekl tehdy na skrytou kameru. Po kauze odstoupil.

Byt Stanislava Grosse
Někdejší premiér Stanislav Gross (ČSSD) skončil v roce 2005 v politice kvůli tomu, že nedokázal důvěryhodně vysvětlit, kde vzal 1,2 milionu korun na koupi luxusního pražského bytu. Po čase se objevil v další kauze, kdy za nevyjasněných okolností koupil akcie v hodnotě 300 milionů společnosti Moravia Energo.

Manipulace v Drobilově rezortu
Poradce ministra životního prostředí Pavla Drobila (ODS) Martin Knetig a náměstek předsedy Státního fondu životního prostředí Dušan Fibingr měli loni připravovat manipulaci výběrových řízení. Ředitel fondu Libor Michálek na to tehdy ministra upozornil, ten po něm však údajně žádal zničení důkazních záznamů. Drobil po zveřejnění kauzy, která měla pomoci financovat ODS a Drobilovu kariéru, odstoupil.

Úplatek pro Čunka
Někdejší vicepremiér a lidovecký předseda Jiří Čunek se měl nechat zkorumpovat před devíti lety. Tehdy jako vsetínský starosta údajně převzal úplatek kolem půl milionu korun od firmy H&B Real. Kvůli kauze nakonec odešel v roce 2007 z vlády Mirka Topolánka.

Pět na stole v českých
Za schůzku s někdejším premiérem Grossem si měl říct tehdejší tajemník předsedy vlády Zdeněk Doležel (ČSSD) polskému lobbistovi Jackovi Spyrovi o pět milionů. „Pět na stole v českých“ přitom vysvětloval jako nevinnou šifru. Soud ho potrestal dvouletou podmínkou.

Kauza Lájos Bács
Kauza sponzorských darů pro ODS, kvůli níž se v roce 1997 dostal do problémů se zákonem bývalý výkonný místopředseda občanských demokratů Libor Novák a která způsobila pád vlády Václava Klause. Prostřednictvím fiktivních cizinců – do dějin tehdy vstoupila jména Lájos Bács a Rajiv M. Sinha – sponzorovali ODS tuzemské firmy a podnikatelé.

Akcie na doručitele platí obecně za jeden z největších zdrojů korupce v Česku. Tyto akcie uznávají jen tři země na světě – kromě Česka ještě dva trpasličí státy – ostrov Nauru a Marshallovy ostrovy, přičemž dohromady v nich žije 76 tisíc obyvatel. Pokud nebudou akcie na doručitele zrušeny, je podle odborníků současný boj s korupcí jen dobře sehrané divadlo, které má za cíl o další volební období prodloužit propojení politiků a úředníků s mocnými zájmovými skupinami. „Pokud ke stávajícím prosazovaným návrhům nebudou zrušeny anonymní akcie na majitele, pokud stát nebude důsledně vymáhat škodu způsobenou vadným rozhodováním, pokud nebude zavedena povinnost prokazovat původ nabytého majetku a pokud budou mít na politické scéně stále značný vliv osoby, které se na šíření systémové korupce podílely, případně neudělaly nic pro její omezení, pak nejenom, že nemohu věřit tomu, že se vládě podaří výrazně korupci omezit, ale nevěřím ani tomu, že to vláda s omezením korupce myslí vážně,“ říká Iveta Jordánová.

Volební penězovod

Rozchod tuzemských politiků s korupcí nebude rozhodně jednoduchý. Řada expertů i veřejnost jsou totiž přesvědčeni, že korupce je zabudována v samotném systému fungování politických stran. Především v jejich závislosti na sponzorských darech. Průzkumy ukazují, že je o tom přesvědčeno 85 procent občanů. Tato závislost se má přitom v budoucnu ještě posílit. Vláda totiž v návrhu nového volebního zákoníku chystá omezení podpory stran ze státního rozpočtu ze současných 100 korun na 30 korun. „Navrhovatelé jako by stále nechtěli rozumět tomu, co je u nás největším zdrojem korupce,“ kritizuje návrh předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Omezení státní podpory podle něj povede k ještě většímu sepětí stran s lobbisty a korupčními kruhy. Stěžejní je stanovení stropu ve výdajích na předvolební kampaně, omezení výše jednotlivých sponzorských darů pro politické strany a nekompromisní vymáhání detailního vyúčtování předvolebních kampaní.

Zprůhlednění financování stran považuje za důležité také ekonom Pavel Kohout, který působí v ekonomickém poradním orgánu vlády NERV. „Bylo by potřebné definitivní otevření stranických financí. Auditované finanční výkazy každý rok včetně kompletního seznamu dárců. Tedy aspoň nad určitou částku, třeba milion korun,“ říká (celý rozhovor najdete na našem webu zítra). Podle šéfa protikorupční organizace Transparency International je zprůhlednění financování stran ve vládním materiálu popsáno velmi mlhavě. „Do roku a půl má být vypracována pouze analýza financování stran, to znamená, že v tomto volebním období se žádného zlepšení nedočkáme,“ tvrdí šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka.

Dva základní pilíře korupce v Česku, anonymní akcie a neprůhledné financování stran, tedy zatím ohroženy nejsou. Přesto strategie boje s korupcí, kterou vláda schválila, obsahuje kromě různých etických kodexů zastupitelů či celoživotního vzdělávání policistů i návrh několika užitečných změn, které by mohly pomoci korupci přistřihnout křídla.

Jednou z nich je například návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Česko je v současnosti jednou z posledních zemí Evropské unie, kde tento zákon není součástí právního řádu. Návrh již schválila vláda, pokud ho odsouhlasí také parlament, mohou firmy za závažné trestné činy stanout před soudem. V současnosti se totiž řada pachatelů trestných činů vyhýbá trestu tím, že se odvolává na rozhodnutí kolektivního orgánu právnické osoby. Netýká se to jen korupce, ale beztrestnost si tímto způsobem zajišťují v Česku například i producenti dětské pornografie. „Počítáme s tím, že v seznamu budou sankce od peněžitého trestu přes propadnutí majetku až po nejpřísnější trest – zrušení právnické osoby,“ poznamenal ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Na korupci s mapou

Pozitivní změny začaly také u protikorupční policie. Její nový velitel Tomáš Martinec hned po svém nástupu zrušil spornou povinnost detektivů hlásit nadřízeným na centrální místa, na jakých případech pracují. Právě tento systém umožňoval v minulosti policejním špičkám zastavit vyšetřování případů, které mířily „příliš vysoko“. Tomáš Martinec chce boj s korupcí rozhýbat i dalšími novinkami. Dal si například vypracovat mapu korupce. Ta by měla napovědět, ve kterých oblastech mají lidé největší tendence uplácet.

<%Anketa19%>

Právě lepší práce soudců, policistů a státních zástupců může boji s korupcí v zemi pomoci. Jednou z příčin, proč se úplatkům u nás stále daří, je podle odborníků to, že se v posledních letech nepodařilo policistům vyřešit žádný velký korupční případ. A dokud neskončí za mřížemi některý z vlivných bossů, kteří si s pomocí peněz omotávají kolem prstu politiky i úředníky, budou si v Česku všichni dál myslet, že korupce je beztrestná.

Přestože návrhů vlády, jak bojovat s korupcí, je na pět desítek, přestože policie chystá změny v potírání úplatků, je podle odborníků důležitější jiná věc. Vytvořit takové prostředí, aby ke korupci tak snadno nedocházelo. Měl by se především snížit celkový počet zakázek z veřejného sektoru. „Samotný počet a objem zakázek je ohromný,“ říká Pavel Kohout. Řada zakázek je podle něj naprosto zbytečných, a i když po právní stránce proběhnou naprosto v pořádku, veřejné rozpočty kvůli nim přicházejí o obrovské množství peněz. Výše výdajů na veřejné zakázky je v České republice v poměru k HDP téměř dvojnásobná než ve vyspělých evropských zemích. Britské listy na základě toho odhadují, že v loňském roce mohl být celkový rozsah korupce v České republice až 641 miliard korun.

Korupce tak sráží Česko mezi rozvojové země. Stačí se podívat na žebříček zveřejňovaný Transparency International. Česko v něm naposledy zaujalo 53. příčku na světě a zařadilo se mezi země, jako je Jordánsko, Namibie nebo Malajsie. „Kdyby se vyřešil problém korupce a neefektivity, tak jsme vedle Švýcarska,“ říká Pavel Kohout.

Čtěte také:

- Korupce je v česku normální, zvlášť mezi úředníky a v politice

- Kdo nebere úplatky, okrádá svojí rodinu

Kdy přijde změna?

Akcie na doručitele, netransparentní financování politických stran a veřejné zakázky na nepotřebné produkty a služby nejsou jedinými ukazateli míry korupce v zemi. Jako lakmusový papírek může sloužit i řada dalších zákonů, vyhlášek či pravidel. Poznají se snadno. Česko totiž v těchto oblastech „z nepochopitelných důvodů“ nepostupuje podobně jako další vyspělé země.

Typickým příkladem takové „národní výjimky“ s vysokým korupčním potenciálem je chybějící zákon o státní službě. Ten ve vyspělých zemích definuje kritéria kariérního postupu úředníků a zavádí výběrová řízení na obsazování úřednických pozic. Zákon sice u nás vznikl již v roce 2002 jako jedna z podmínek vstupu země do Evropské unie a původně měl platit od 1. ledna 2004. Jeho platnost byla však několikrát odložena, naposledy do roku 2012. Nynější vláda přitom již předeslala, že chce tento klíčový zákon zrušit a začít pracovat na úplně nové úpravě. Přitom stabilní a dobře fungující státní aparát, který není vystavený politickým tlakům, je jedním ze základních předpokladů omezení korupce v zemi. Současná vláda však úředníky vystavila ještě větší míře nejistoty. Nový způsob odměňování, který ruší výši platu v závislosti na kariérním postupu a dává větší pravomoci ve stanovování mezd nadřízeným, totiž ve zpolitizované státní správě, kde se šéfové střídají po každých volbách, výrazně zvyšuje moc funkcionářů dosazených politiky. A tím ještě více roste vliv politiky prorostlé korupcí na fungování úřadů.

Vysoký korupční potenciál mají i další oblasti. Především česká (ne)regulace hazardu. Přestože za šest týdnů již uplyne rok od voleb do Sněmovny, v tuzemských kasinech a hernách se spokojeně dál perou miliardy korun, aniž by politici v řešení tohoto problému jakkoli pokročili. Podobně nová vláda nedělá naprosto nic v omezování kouření v restauracích a na dalších veřejných místech. Přestože ve vyspělých zemích je již řadu let zakázáno, v Česku dále umírají ročně na následky pasivního kouření na dva tisíce lidí. Tlak peněz stojí také za snahami politiků o hospodářské kácení v národních parcích, především na Šumavě. Přestože ve vyspělých zemích je nemyslitelné, aby se v národních parcích kácelo nebo vznikaly velké developerské či rekreační objekty, ve zkorumpovaném Česku řada politiků prosazuje projekty, které poškodí nejcennější přírodní unikáty v zemi.

Podivnou anomálii představují v Česku také billboardy kolem silnic a dálnic. Přestože ve vyspělých zemích nejsou povolené, protože odpoutávají pozornost řidičů a ohrožují bezpečnost dopravy, v Česku jich kolem dálnic, rychlostních silnic a silnic první třídy stojí na 2 200. Ministerstvo dopravy loni v září ohlásilo, že s billboardy rázně skoncuje. Do konce roku 2011 tak mělo zmizet 391 z celkem 485 billboardů u dálnic. Po nadějném startu však postup ministerstvo zpomalilo a nyní je vypovězeno zhruba jen 10 procent původně plánovaných smluv. I přesto je tento rezort zatím jediný, který se začal uvedenými tématy s výrazným korupčním potenciálem reálně zabývat. Ministerstvo zdravotnictví s plánem na zákaz kouření v restauracích dosud nepřišlo a plán ministra financí Miroslava Kalouska, aby o umístění kasin a heren rozhodovaly radnice, pouze přesouvá možnou korupci z vyšších pater politiky do regionů.

Paradoxní je, že přes složitou situaci, do níž se dostal kvůli aféře vyvolané svým bývalým stranickým kolegou Jaroslavem Škárkou, odborníci na boj s korupcí dosavadní působení ministra dopravy Víta Bárty v jeho úřadu velmi oceňovali. „K návrhům, jak omezit rizika korupce, je ministr dopravy určitě nejvstřícnější. Stanovil například jednotlivým organizacím, jako jsou České dráhy, SŽDC nebo Ředitelství silnic a dálnic, aby určitou část nákupů prováděly přes elektronické aukce,“ říká Pavel Kohout. Podobně jako další experti ocenil i ministerstvo pro místní rozvoj a zákon o veřejných zakázkách, který by měl být připraven do poloviny roku.

Změny zákonů však nejsou to nejpodstatnější. „Měla by být například svěřena kompetence nezávislému orgánu, což by mohl být například státní zastupitel, který by byl oprávněn jménem poškozené veřejné instituce, včetně obcí a krajů, soudně vymáhat náhradu škody vůči konkrétním osobám, které takovou škodu způsobily. Nejen tedy například namítat neplatnost smluv,“ říká Daniel Weinhold, šéf expertní skupiny Platformy pro transparentní veřejné zakázky.

-Dalibor Dostál | Celý článek i s rozhovory najdete na Profit.cz