Spoléhat s penzí na stát je riziko samo o sobě. Při spoření na penzi je ale rizikové využívat jenom státem podporované finanční produkty. Jak rozložit riziko?

Spoření na penzi je nutností. Zejména mladší lidé (řekněme řádově do 40 let věku) nemají nejmenší jistotu, kdy a jak velkou státní penzi dostanou. Náhradový poměr i u současných penzistů dosahuje v oblasti kolem průměrné mzdy přibližně 40 % a současné vládní návrhy na navyšování penzí představují spíše politická gesta bez zajištěných zdrojů financování než dlouhodobě udržitelný stav.

Aktuálně penzijní společnosti spravují 414 mld. Kč. Meziročně toto číslo roste. S ohledem na počet účastníků, který koncem roku 2017 byl 4 452 000, pak vychází, že průměrná smlouva má naspořeno 93 000 Kč. Je to dostatečné?

Lidé v Česku si nejčastěji ukládají peníze stranou prostřednictvím penzijního spoření. Využívá jej více než polovina dotázaných. Mnozí z nich ale začínají myslet na důchod teprve ve chvíli, kdy se musí starat o své rodiče. Péče o rodiče i děti přitom výrazně zatěžuje jejich rozpočty, lidé tedy paradoxně začínají šetřit na penzi ve chvíli, kdy je to pro ně nejobtížnější, ukázal průzkum Poštovní spořitelny.

Jak si zajistit dostatečné množství finančních prostředků na stáří? Možností je bezesporu řada. Co asi napadne jako první, jsou penzijní fondy. Jenže které? Vyplatí se setrvat ve starém penzijku, nebo přejít do nového? A v čem je rozdíl?

Podle posledních průzkumů veřejného mínění si na důchod vytváří rezervu asi 60% obyvatel České republiky. Mezi nejčastěji využívaný produkt ke spoření na penzi patří „penzijko“ se státním příspěvkem. To ještě můžeme rozdělit na staré „penzijko“, tedy penzijní připojištění, u kterého se nemůžete dostat do mínusu a doplňkové penzijní spoření, tedy nové „penzijko“, kde sice můžete vydělat podstatně víc, ale můžete se dostat i do mínusu.